Drama o třech kapitolách.
Ani nevím čím začít. Jestli tím, že už nejsem holka z ípáku nebo tím, že bydlím s chlapem (čti čunčetem). Možná by se i slušelo říct, že to mám teď celých 12 minut (!) tramvají na první metro. To je další úžasná záležitost. A pak už asi jen ty krabice. Všude. A že nic není, kde má být. Vůbec nic. Připadám si velmi zavalená. A nedoceněná ve svém stádu.
Všechno se to vlastně seběhlo úplnou náhodou. Asi před třemi týdny se objevil na internetu hezký byt, malý tak akorát a tůze se mi líbil. Sečteno podtrženo, jdeme do toho. Znělo to tak snadně. Mělo mi být hned jasné, že v něčem bude háček.A navím i ve mě bude háček…
Kapitola 1. „Kdo, já? – aneb černá ovce mezi stěhováky“
Poslední týdny jsem hodně myslela na knihu Vejce a já. Zjistilo se totiž, že nejsem stěhovací typ a celé mi to přišlo velmi groteskní. Kdybych ovšem denně nepadala vyčerpáním. A nejde jen o to, že je mi ta skříň těžká a nedokážu s ladným krokem přenést matraci o rozměrech 200×160 cenťáků.
Můj balící systém zkolaboval, než jsem stihla sbalit první krabici. Ukázalo se, že většina věcí, které člověk vlastní, jsou vlastně úplně zbytečné a já, už když jsem je balila, jsem věděla, že je asi nikdy nepoužiju a nemám to srdce je vyhodit. Z krabic se tak stalo vždy skladiště věcí, které nikdy nevíte, kam je při vybalování zařadit. Zůstanou v krabici uprostřed pokoje a čeká se, až vás něco přiměje je někam lépe zašantročit.
Nejlepší je ale rozdělení toho, kdo co ponese kam, odnese do auta, vynese do patra, zapojí, uklidí, nakoupí. Ukázalo se, že jsem evidentně ta černá ovce organizačního týmu. Ta, co nestěhuje dost rychle, skladně jako ostatní a můj výkon nesahá ostatnímu stádu ani po kopyto. Odpověď „kdo,já?“ jsem použila za ty dny tolikrát, že mi celé stěhování splynulo do jakési apokalypsy, která se vyznačovala příchodem antikrista, jenž mi podá do ruky těžkou krabici a odkáže mě na dveře ve druhém patře. A než mě Noe stihne naložit na loď tak řeknu „kdo, já?“. Pak mě pohltí voda nebo plameny, to je jedno, ale bude to rozhodně trest, za vše špatné, co jsem kdy v životě provedla (a že toho je). Jak říkám. Černá ovce. Už se mi o tom i zdá.
Kapitola 2. „Zával“
Myslela jsem si, že až vystěhujeme věci staré, byt bude prázdný. Nastane příležitost vymalovat a zařídit vše technické. Ovšem, že ne. První problém je v tom, že dosud v předsíni čeká obrovská skříň plná věcí, až dohodneme odvoz a ona zmizí. Své věci jsme museli přivést, ještě když tu původní byly a složit je na hromadu (pro představu: A) hromady a nábytek cizí + B) hromady, krabice a nábytek náš). Do toho všeho nemá smysl vybalovat. Nejdříve to musíme vymalovat. Nebudu vás napínat. Pokud se se svým parťákem doma míjíte, chodíte do práce a do toho vám vpadne (jupí!) zápočťák, celé se to rovná závalu v bytě. Na záchod chodíte tak, že přelézáte velké dřevěné palety, nemáte kde vyprat, protože nezapojená pračka jen zabírá místo, dámské prádlo skladujete v krabici spolu s nářadím a další super vychytávky.
Kapitola 3. „Skříň“
Mám holčičí uvažování. Pokud chci zařídit byt, měl by vypadat hezky. Chlap ovšem uvažuje jinak. Prakticky.
Já: „Ta skříň je hrozně ošklivá. Musíme jí vystěhovat.“
On: „No mě se docela líbí.“
Já: „Mě ne. K ostatním věcem se vůbec nehodí. Je z úplně jiného dřeva.“
On: „Mě přijde, že se sem klidně hodí. Tak tu nemusíme nechat obě, ale třeba jen jednu.“
Já: „Pořád bude stejně ošklivá, ať už jedna nebo dvě.“
On: „No já jen říkám, že si přece někam musíme dát věci.“
Já: „A já jen říkám, že je hrozná.“
On: „No tak jí tu necháme zatím, než seženeme něco lepšího.“
Já: „Vůbec. Nepřipadá v úvahu. Tohle já znám. Říká se tomu provizorní řešení navěky.“
On: „No hele, já tady nebudu mít oblečení na zemi, když tu je docela pěkná skříň. Pojď mi pomoct.“
…po 45 minutách přesouvání velice těžké špatně uchopitelné skříně.
On: „Tak já nevím. A co jí dát támhle? Tam by mohla vypadat líp.“
Já: „Tam přece byla úplně na začátku.“
On: „Aha.“
Já: „Tak já nevím. Dej si jí kam chceš.“
On: (chvilku šudlá šmouhu na skříni) „Hele tohle stejně asi nepůjde umejt. Tak jí odvezem a věci si dáme do něčeho jinýho.“
Já: „No ale do čeho? Jinou skříň nemáme.
On: „No tak nějakou pořídíme přece.“
Já: „Aha. No jak myslíš. Ale tahle se přece zdála docela praktická, ne?“
On: „Najdeme nějakou praktičtější…“
Neptejte se mě, kdy budu žít jako normální obyvatel normálního obytného bytu. Já to nevím. Jen vím, že příští týden na čtrnáct dní odjedu. A až se vrátím, budu muset zase z bezpečnostních důvodů dojít v botách až k posteli, abych se náhodou cestou někde nezranila. I tak můžu stále o něco zakopnout, upadnout do krabic a je pravděpodobné, že už by mě dost možná nikdy nikdo nenašel. No nežiju já skvěle dobrodružný život? 🙂
Tak ať to za pár dní u vás není jako v chlívku. 😀
Několik nezařaditelných krabic je u mne i čtyři roky po přestěhování. Výhodou je, že dialog dost podobný tomu, který uvádíš, vedu jen sám se sebou (byť obě části mé osobnosti rezolutně trvají na svém :-)). Moc ti držím palce, ať se ti v novém bytě líbí a dobře bydlí; nějaká změť věcí na podlaze či ve skříních je proti tomu naprosto nepodstatná.
🙂 A doba, kdy jsi psala, že se nechceš příliš vázat, je pryč. Nenech se tím zavalit. 🙂 Uvidíš. Pusť si film Mý věci a hned zjistíš, jak málo je toho někdy třeba. 🙂 A zavři občas Nezbedu do té praktické skříně 🙂
Soucítím s tebou. Ne, vážně, protože my se s mamkou stihly přestěhovat v rámci jednoho města už 5x a tyhle prázdniny nás to čeká znova, po 2 letech.. ale teď už konečně ne do podnájmu, ale do vlastního 🙂
[1]: Přesně tak to tu momentálně vypadá.
[5]: Sedm je dost. Strachu ze všemožných pastí se bojím už teď. Má jedináčkovská indispozice, moje nekonečná touha po nezávislosti…
áno áno… 😀 tohle mám naštěstí už za sebou a spokojeně si bydlím 😀 zatím jsem se stěhovala 2x. Jednou k příteli a podruhé od něj – hezké zakončení cyklu 🙂 A musím říct, že to první stěhování vypadalo dost podobně jako to tvoje – staré věci pryč, malování, zařizování, vybavení provizorním nábytkem ve stylu "tohle se už příbuzným nehodilo", takže každý kus byl z jiného dřeva, vůbec to k sobě neladilo, ale časem si člověk zvykl 🙂 druhé stěhování, které se událo asi před měsícem, bylo podstatně klidnější – byt byl vyklizený, nově zrekonstruovaný a bylo jen na mě, jak si ho zařídím, takže všechno ladí podstatně líp a je to podle mých představ. Stěhování bylo takové – postupné, po igelitkách a krabicích, které jsem zvládla sama vynést a zbytek jako nábytek, matrace a gauč jsem musela kupovat, takže se vzal vozejk, jelo se, a přivezly se úhledné krabice s rozmontovaným nábytkem, které se nosily poměrně dobře 😀 teď už si spokojeně s kocourem bydlíme a málokdy nám něco chybí 🙂
I když si to nedovedu představit, nezávidím. Já se totiž zatím NIKDY nestěhovala. To je neskutečné, co? A na stará kolena to už moc nechci měnit. Došly síly.
Tak toto ti absolútne nezávidím! Ja na takéto veľké sťahovanie ešte nemám vek, doteraz som sťahovala len svoju izbu do druhej, novšej izby (ktorá bola od tej starej asi o necelé 3 metre ďalej), ale už vtedy som si sťahovanie znechutila. Presne ako si napísala – cítila som sa taká zaprataná, chytala som absolútne zúfalé stavy z toho, kde všetky tie haraburdy mám, jednoducho to bola nočná mora! Keď som si predstavila, že by som mala sťahovať celý byt, úplne ma striaslo. Ja viem, toto nie sú tie najlepšie slová podpory 😀 Prepáč, len ma to tak napadlo v súvislosti s tým sťahovaním.
[6]:Mám stejnou indispozici jako ty. Já si pořád říkám, že klidně nemusím vědět so se sebou. Co mě nutí?(krom nezbedy..) 😀
😀 Velmi vtipné, s chutí jsem se zasmála. Ten rozhovor je mi velice povědomý, podobné se odehrávají u nás a nakonec i ten postup při čemkoliv je mi hodně známý. Neměla bych to přiznávat, ale ta kredenc, co jsme ji vystěhovali před třemi týdny z kuchyně, pořád ještě trčí uprostřed obýváku, nebyl čas ji nacpat do kamrdlíku. A to jsme stěhovali jeden kus nábytku. :O
Jeeeje, drž se! Mě osobně stačí řešit problém "Kam s tím" po konci roku, kdy mi vznikne nová složka papírů, které jsem potřebovala k přípravě na zkoušku a před státnicema je mi líto to vyhodit. 😀
Hehe, taky jsem krabicový typ. Všechno pěkně schovat na dno skříně!
Kapitola o skříni mě rozesmála :-). I když si samozřejmě uvědomuji, že v ten moment to asi moc vtipné nebylo…
kapem z toho rozhovoru o skrini 😀 aj tak si vyhrala :DD
Já si pamatuju, jak jsme se po renovaci bytu měli za jednu jedinou noc nastěhovat zpátky, páč další den ráno měla dorazit návštěva. No, hrůza a děs, už vživotě nechci vidět banánové krabice, i když vím, že vzhledem k mému věku je za svůj život ještě párkrát uvidím… 🙁
Upřímnou soustrast… sama bych stěhování asi nepřežila 😀 Ale vyhořet by se mi taky nechtělo.
takovej nebezpečnej život!!! 😀
Úplně mi mluvíš s duše 😀 před Vánocema jsme se stěhovali a ještě pořád si nepřipadám úplně zaběhle 😀 a objevila jsem spousty krabic, který jsme ještě ani neotevřeli 😀
Tak to ti nezávidím vůbec 😉 Musí to být něco, ale nechtěla bych se ani stěhovat, ani vyhořet
Nevím, jestli to bylo cílem, ale fakt jsem se zasmála :D! Kapitolu 1 jsem musela mamce přečíst nahlas :D. A u kapitoly tři jsem jasně viděla rovnou moje rodiče, asi je to všůde stejné.
Žiješ dobrodružným životem v obyčejném světě a to je právě ono :D, vejce a já jsem četla, takže si to umím docela živě představit (aspoň, že nezařizujete kuřecí farmu ^^), to se skříněmi znám, když jsme přestavovali pokoje, nom, bylo to děsivé, ale to k životu a bydlení prostě patří ^^
Vubec ti nezavidim. Nedokazu si predstavit, ze bych se neumela stehovat. Mam za sebou asi 13 ruznych stehovacek a jsem v tom tak zbehla, ze uz radsi nevlastnim ani moc majetku 😀 Ono je to fakt neprakticky, plus se mi spousta veci pri stehovani poztracela, nebo jsem je vyhodila (Na co by mi byly v jednadvaceti postavicky z Kinder vajicka? :D), nebo to bylo rychly stehovani, ze jsem nedobrovolne opustila vetsi kus meho majetku. Ale je fakt, ze zalezi na organizaci. Treba kdyz se budes stehovat priste (a ne, nepreju ti to), tak uz to bude lepsi 😉 Vzdyt o nic nejde, jen premistit spoustu veci a pak je nejak pekne ulozit na novem miste … 😀
Mám za sebou čtvero stěhování a pokaždé to bylo horší, protože vždycky přibylo něco krámů. Takže si dovedu představit, co jsi zažila a ještě zažiješ…
Tohle jsem si říkala celý žovit, dokud se nestalo to, že jsme malou nehodou mého otce který si se 3promilemi dělal hranolky, opravdu vyhořeli. Od teď raději se stěhovat než znovu vyhořet.
Soucítím s tebou 🙂
jo tak tohle taky znám. nenávidím stěhování, a že se naše rodina stěhuje docela dost často. mám taky asi milión věcí a velká část mi je naprosto na nic, ale ono to prostě nejde vyhodit. ještě k tomu jsem taková sběratelka, že mám fakt věci, které by u mě ani nikdo nečekal. a to nechutný stěhování… všechno to naskládat a pak zase vyskládat, jako idiot 😀 hledat pro to místo. a pak třeba ještě do toho poslouchat ty kecy typu "k čemu ti tohle je? to vyhoď." no nádhera. takže ti přeji ať to v klidu vydržíš a ať se ti krabice rychle vyplňují 🙂
[25]:Dobrá připomínka. S vyhořením se zbavíš veškerých krámů, to je pravda, ale taky přijdeš o věci, které jsou ti drahé a které nenahradíš. Takže, raději se třikrát stěhovat, než jednou vyhořet… 🙂
z pohledu čtenáře to zní jako zábava. nikdy jsem nestěhovala takové množství věcí, takže se můžu jen pokusit o soucit. ale určitě to bude fajn. dřív nebo později se zabydlíte a bude to moc fajn bydlení 🙂
Zřejmě je náš postoj dán tím, co jsme prožili. Když si člověk najde kvalitní stěhovací firmu, např. levné stěhování Praha, nemusí se bát a je lepší se stěhovat, než vyhořet http://levne-stehovani-praha.com/
Podle mě by si měl každý projít stěhováním samostantým a také se stěhovací firmou:D Stojí to za to zkusit ten rozdíl:D odžíla jsem si pár stěhování, kdy jsem si nakoupila jen krabice od obalove-materialy.cz a myslela jsem, jaká jsem hrdinka. … sorry ne nejsem, protože někdo ty krabice musí přesunout do auta, pak z auta do nového bytu … Podruhé jsem si už raději zavolala stěhovací službu, abych tento stav nemusela zas a znova řešit
My jsme při stahování našli celkem staré věci a jejich dekor vypadal už dost hrozně. Nicméně využili jsme to, že jsme v podnájmu, nemáme peníze na rozhazování a tak proč bychom se měli rozhazovat? Před stahováním z jednoho bytu do druhého jsem si nakoupila obalové materiály, ale i pár pořádných beden http://prepravky-plastove.cz/ (dnes velmi dobře slouží tatínkovi v garáži). Po nastěhování jsme začali uklízet 3 dny, dokud byt vypadal obyvateli. Koupila jsem si fólie a polepila viditelné stěny skříní. Nyní naše ložnice vypadá jako moderní pokoj s dělenými částmi;) Jednoduše třeba negativní změnit na pozitivní;)
Tak to muselo být těžké. Já se snažím staré věci třídit nepřetržitě, ale můj přítel stále něco nosí z domu. Já už jsem z toho blázen, neboť už fakt nevím, kde mám některé věci dát. Chápu, že jeho rodiče by mu nejraději snesli modré z nebe, ale to není náš byt. Naštěstí se stěhovala kamarádka z bytu, a tak jí zůstali nějaké krabice z obalove-materialy.cz. Měla různé krabice (velké i malé), takže bomba. Teď plánuji zavést trochu organizace do bytu, neboť o 3 měsíce se stěhujeme i my a to jako nedám, jestli tam bude tolik zbytečných věcí
Dobré ráno já jsem se stěhovala minulý dýden teda uř potřetí za svůj studentský život a nikdy jsem neměla žádný problém, ale je to možná o tom, že já nemám potřebu hromadit a shromažďovat nepotřebné věci, opravdu si vystačím s málem! Navíc to řeším pokaždé stejně obslové-materiály mi dodají set pro stěhování a můžu si vybrat hned s několika a potom mi všechno tavočer odveze, prostě brnkačka! Stěhování zabere tak 3 dny a to strávím většinu času ve škole!