Opravdu hodně lidí v mém okolí si zakládá foodblogy a já trochu smutně přihlížím. Nemám totiž na to, abych si ho založila také. Ačkoli mě sem tam někdo do škatulky foodblogu přihodí, naprosto s tím nesouhlasím. Mám totiž poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat a také o tom, co je v mém okolí často špatně. Než mít nekvalitní kopii ostatních, to radši nebudu mít nic. A protože si nejsem jistá vlastními kvalitativními schopnostmi ve všech níže zmíněných kategoriích, tak jen přihlížím a mám plnou tlamku kritických keců.
Dobrý foodblog musí mít hned několik základních věcí. Funkční recepty, dobré fotky, chutný text a musí být živý. A to jsou věci, které se snoubí skutečně jen ve velice vzácných příkladech.
Začala bych tím nejčastějším neduhem současných jakože úspěšných blogerů…
Fotografie.
Ano, skutečně je důležité, aby jídlo skvěle vypadalo. A je i dobré dávat více než jednu fotku. Ale. Je to foodblog a ne galerie. Pokud k jednomu receptu budete mít deset fotek toho samého jen sem tam z jiné strany a s pootočenou kytkou vedle pečeně, tak je to prostě zlý. Co na tom, že fotka je samostatně krásná? Měla by být v symbióze s textem. Protože tyhle dvě věci by se měli vzájemně doplňovat.
(Jen dodám, že když má foodblog špatné fotky, tak je to taktéž zlý, ať jich tam dá kolik chce.)
Text.
Ať chcete nebo ne, je to blog. I blogové psaní je jistý žurnalistický útvar. Ačkoli je to útvar volný a ne tolik svázaný pravidly, je tu prostě potřeba dodržet zásadu publikačního textu. Není to jen kuchařka, návod, recepis. Je to něco, čím chcete oslovit a komunikovat s lidmi. Je to text, který by měl čtenáře bavit. Přehlédnu-li, že by u profesionálního psavce měl být absolutně bez gramatických a stylistických chyb, měl by mít i jiskru, která právě čtenáře přiměje číst. Je to totiž blog. A i když je o jídle, je stále určen ke čtení. Kdyby nešlo o text, jmenovalo by se to foodgalerie nebo tak podobně. A právě texty se často stávají nejslabším článkem těchto blogů. Komentář typu „byla jsem tam a tam, tohle mě zaujalo, nemám teď moc času a tak vařím tohle a tohle“, je to většinou suchý a striktně komentářový. Kde je jiskra? Kde je autorova láska k jídlu? A když už jiskru ukázat chce, tak to zase nezvládne stylisticky. Je to zkrátka smůla. Začarovaný kruh.
A jen tak mimochodem, každé jídlo by mělo mít svůj příběh.
Nefungující recepty.
Jsou lidé, kteří mají tendenci se chlubit. Prostě to hezky vyfotí, nahází k tomu ty suché komentáře a přidají seznam surovina postup. Už ale nenapíšou, že tohle se jim během vaření podělalo a támhleto se nakonec muselo udělat jinak. Zkrátka – lžou. Chlubí se tím, jak úžasně to uvařili. Při tom chlubení zapomenou, že když podle nich lidi nebudou moci vařit, tak je to vlastně zase jen galerie.
Mrtvý blog.
Blogový svět má to specifikum a dar, který u žádné tištěné kuchařky nenajdete. Můžete komentovat, chválit, spílat a proklínat, doptávat se. Pokud vám autor neodpoví, je to konečná. Mrtvý blog nemůže být nikdy dobrý. Bez komunikace se z něj stává obyčejná webová stránka. Bezkontaktní. Ať už do textu zachytíte sebevětší nadšení pro jídlo, jste zkrátka zamčení. Další možnost je, že vaše recepty zkrátka nejsou komentované vůbec. Pokud se sem tam objeví jeden komentář typu „hezký, to někdy zkusím“, tak je to vlastně taky v kelu. Jednoduše to znamená, že podle vás nikdo nevaří. Jste zase jen tou galerií. Mrknu na obrázky pěknýho jídla a pryč. A tak by to být nemělo.
Dobrý foodblog by měl snoubit krásně upravené jídlo, chuťově skutečné, pravdivé recepty, nadšení pro věc a schopnost motivovat čtenáře k vlastní iniciativě.
Myslím, že se to dá. Je potřeba vládnout kvalitním foťákem, lahodným slovem, vařečkou a vkusem. Pak stačí být přátelský typ. A můžete hostit. .)
(Jen doufám, že jsem vám nesebrala chuť jíst a blogovat .) )
Souhlasím se všemi uvedenými fakty.
Nech řečí a pusť se do práce. Chybí mi tam radost ze psaní blogu, inspirace, fantazie a originalita, jináč to bude tuctový foodblog. Pravidla by se měla porušit, je li to ve prospěch věci 🙂
pravda a vo všetkých bodoch obžaloby nutno súhlasiť. 😀 ešteže mám to šťastie, že sa zameriavam hlavne na vegan blogy,z ktorých väčšina je robená fakt úprimne a od srdca; predsa len, nájsť dobrý, chutný a nie príliš divný recept s neviemakými riasami dá zabrať a autorky to vedia a preto sa podelia o všetko, čo treba vedieť – a možno na toto si v obžalobe zabudla: (food)blog musí byť hlavne od srdca, potom idú feedbacky a úprimné rady a pekný styling takmer automaticky.. (:
Bohužel, většina blogů tohoto typu tyto pravidla nedodržuje. Já mám nejraději blogy o jídle vegetrianském nebo veganském, protože tam jsou ty recepty alespoň trochu originální a zajímavé. Ovšem častěji narážím na ty "fotogalerie", kde je recept primitivní, ale je tam tisíc fotek s jídlem uspořádaným do srdíček apod. s hezky oblečenou hlokou v pozadí s našpulenými rty. To je jako bych projížděla instgram.
Tohle je jeden z nejlepších článků, jaké jsem kdy četla. Některé body, hlavně ten o fotografiích a textu, rozhodně nesouvisí jen s foodblogy, ale celkově se všemi blogy. Nechápu ty typy článků, kde bloger nahází pár fotek a k tomu ani žádný popis. Mnohdy ani nadpis není ucházející. 😀 Nedejbože je článek á la "kusovka", tedy jeden obrázek a dost. 😀 Ale tento trend už, naštěstí, ustupuje.
Ty mas zas hlad, vid? :)No co se da delat, mam spatnej foodblog. Ale myslim si, ze podle foodblogu se moc varit neda. Vsechny me oblibene pouzivaj tak nakladne suroviny, ze me to odradi. Cenim si jen napadu. S fotkama souhlasim jen do urcite miry. Z slichty krasne foto nevykouzlis, profesionalni foceni jidla je pro me kus lzi a zvanec, co davno vychladl. No, zdravim z Izraele, nasycen hummusy a falafely. 🙂
[6]:Máš foodblog ještě někde jinde než v rubrice I muži mají své kuchařské dny?:)
Souhlasím ve všech bodech 🙂 Hezký článek.
Zlatá slova, do kamene tesat. Foodblogy moc nesleduju, protože mě nějak extrémně nebaví. Chodím k Magdaléně, ale to není tak úplně typický foodblog. Ta holka má jiskru:)
U tebe na blogu už jsem párkrát našel inspiraci, když jsem si říkal, co si dobrého připravit k snědku. A proti špatným foodblogům se bráním tím, že na ně nechodím 🙂
I relish, cause I discovered just what I used to be taking a look for. You've ended my 4 day lengthy hunt! God Bless you man. Have a great day. Bye ebagdfdddebbkecd
Very nice site! <a href="http://oixypea2.com/qxqsrqq/1.html">cheap goods</a>
Líbí se mi, jak si pojmenovala blogování jako žánr. Vlastně máš pravdu, má to svá nepsaná specifika. 🙂
Já se musím přiznat… Já tvé recepty, co sem sem tam přidáš většinou nečtu, proto, že by mě to jídlo zajímalo a chtěla jsem vařit, ale proto, že mě baví tvoje zážitky…
[2]: Originalita podle mě spadá do psaní a i fotek. Pokud říkám dobrá fotka, musí být i originální. Pokud říkám zajímavý text, tak pokud nebude nápaditý, nikdo to nebude číst… .)
Tenhle článek si beru trochu osobně 🙂 ale to je správný. Vlastně se vším tebou zmíněným souhlasím, jen asi nejsem tak náročná. Baví mě spousta blogů, kterým dokážu odpouštět prohřešky v různých kategorií (snad kromě nefunkčních receptů:-)) a vlastně jsem teď ve fází, kdy mi přijde pro mě zbytečné kupovat různé časopisy, když na netu je tolik inspirace.
* Call me cupcake
[16]: Jee… to mě mrzí, ale, no, jak to říct, tebe já beru stejně jako sebe. Podle mě zkrátka nemáš foodblog. 😀 Těší mě, že dotům důvěřuješ. Já se taky doteď kopu, že ti tehdy zbyl ten krém! A s tím foťákem máš pravdu, je to taky jeden z důvodů, proč si to já nelajznu, chce to zkrátka zrcadlovku a nějaký prostor s denním světlem. Je to kříž. Ale víš co? Hlavně že nám chutná. 🙂
Z té fotky se mi chce…vyžrat samoobsluhu. 🙂 Takže bod pro tebe.
[7]: jinde už ne 🙂
Footblogy nenavštěvuji, ani vlastně žádný neznám, když tedy ty ten svůj mezi ně nepočítáš. 🙂 Recepty čtu pravidelně jen u tebe, neb to máš krásně nafocené a tvé recepty se čtou jako básně. Jináč nevařím moc ráda, právě proto, že musím vařit každý den. Ale u tebe mě to baví. 🙂
V podstate ťa chápem. Mám podobný problém s tzv. knižnými blogmi, pričom som to vyriešila tak, že som si ho založila, pretože sa snažiť vysvetliť niečo takej obrovskej skupine, akú tvoria, je syzifovská práca. Beriem to tak, že je to len ich hobby, ktoré ich teší, ale dvakrát vážne to brať netreba. Možno aj ty by si k tomu tak mohla pristupovať. Aspoň by si mala o pár vrások menej. 🙂
Nejsem znalec, ale k tobě chodím ráda 🙂
Je to moda…Těžko říct, jestli mi vadí nebo ne. Vadí mi spíš ona nekvalita, proto foodblogů navštěvuji pouze pár, těch vyvolených.
Moc footblogů neznám, nebo spíš jen podle názvu. Po tomto článku je půjdu prozkoumat.
P.S. ještě k článku samotnému – bezvadně napsaný, vychytané asi největší prohřešky, včetně komunikace autora blogu s návštěvníky. Taky mi vadí, když na žádný komentář nemám reakci, i na svém blogu se snažím lidem nějak odpovídat, i když ne vždycky se mi to daří.
Foodblogy mě v poslední době baví víc a víc, nejspíš proto, že mě nebaví na krásné jídlo pouze koukat (i když i to má něco do sebe:3), ale občas mám potřebu jít a něco snadného a efektivního si v té kuchyni taky k obědu upatlat, i když mě nikdy předtím kuchyně nebavila. Asi proto, že mě nebaví kuře a dušený maso s rejží a knedlíky se zelím a vařená zelenina. Teda když mi to někdo naháže na talíř, tak o víš, že si dám, ale vařit mě to prostě nebaví a neláká.
Ahoj,