Našla jsem další záludnosti v běhu. To byste nevěřili, jak je těžký se k tomu vůbec dokopat. Nazout boty, někam dojít a tam se rozběhnout. A vůbec nejtěžší je to ve chvíli, kdy kvůli tomu nařizujete budíka na super brzo ráno nebo když máte volné odpoledne na válení se u knihy, počítače, sporáku, ale ne… vy nebudete vařit, číst, koukat, spát, vy půjdete běhat! Úžasný. I kvůli těmto životním nástrahám tedy mé nové jarní pokusy nejsou četné. Aby toho nebylo dost, tak ale řeším ještě horší věci, než že bych byla jen líná.
První věc je ta, že já se prostě strašně stydím. Vylézt na ulici mezi lidi a jít jen tak běhat je pro mně nemyslitelná věc. Najít tak v Praze lokalitu, kam by to šlo, se zdá skoro nemožné. Folimanka je moc z kopce, Riegráče zase moc do kopce, všude samej pes a běžec. Hrůza. Takovej les v Kunraticích je nádhera, ale jet běhat pět nebo šest zastávek metrem? Já nevím. Náplavka by byla tůze krásná, kdyby tam nebyla hlava na hlavě a tvrdej povrch. Jsem bezradná. A přitom tolik chci.
Asi jsem astmatik. Výhradně venkoběžecký astmatik. Jezdím na kole jako drak, a vůbec, třeba v létě provozuju kopu sportovních aktivit a nikdy mi to nečinilo potíže. Ale běh je specifická kategorie. O to zvláštnější, že když jsem si zkusila v posilovně zaběhat na pásu, tak jsem běžela deset minut jako by se nechumelilo a nic. Ovšem rozběhnu-li se venku, stáhnou se mi všechny průdušky, průdušnice, průdušinky a průdušišinčičky a jsem prostě do minuty bez dechu. Začnu sípat. Mám za to, že jsem patrně výhradně běžecky alergická. Možná se mi tím vyšší síly snaží něco naznačit, že… Jak to překonat ale netuším.
Kdykoli vidím nějaké běžce, velice ladně si to šmatí ve stylovém ohozu. Když už mají něco navíc, tak leda sluchátka v uších (jak se jim tam za běhu udrží, to nechápu). Jenže já, když se chci vypravit, tak si chci vzít všechno možné, ženská no, prostě tisíc zbytečných krámů. I když to maximálně omezím, minimálně ty klíče si přece vzít musím. Kam je ale zašít, když nemám vhodnou kapsu, se nikde nepíše. A to ani nemluvím o tom, že bych s sebou v ideálním případě potřebovala ještě doušek vody nebo foťák, abych si mohla vyfotit ty kytičky cestou. Tak kam to všichni dávají? Jak to, že běží na lehko bez věcí? Je to nějaké běžecké tajemství, na které přijdu teprve až se stanu běžcem?
Zatím je to tedy více méně smutná bilance. Z každého mého běhu se vracím s myšlenkou šplhání na Mount Everest – bez nosičů, bez kyslíku, s lavinovým nebezpečím a taky s tušením, že šplhám omylem na úplně špatnej kopec…
Taky nechápu, jak se jim v těch uších ta sluchátka udrží, mně to nikdy nešlo :/. Já běhám hrozně ráda, ale spíš jenom když jsem o prázdninách domu a můžu běhat kolem polí a zahrádek – to úplně totálně miluju :-). Ptáci, příroda a jinak nic…
Mě tohle taky štve, protože bych taky chodila běhat, ale nemůžu najít nic, kde bych byla sama a zároveň aby to nebylo tak odlehlé, že by mě tam pronásledovala moje paranoia, že si mě tam někdo odchytí. Ach. -.- Jak já bych běhala!
Pojď do Stromovky! Já tam chodím neladná a nestylová 🙂
Páni, mám to přesně naopak: jsem schopná poměrně dost uběhnout, ale jet na kole? Co, do kopce? Fujtajbl.
Já mám ten problém, že jsem na vesnici, kde zná každý každého a vážně nepotřebuji, aby každý viděl, jak se pokouším běhat.
Zatím stále na vesnici, s novými botami a kupou vymluv. Můj největší problém jsem já. Jednou nemám čas, pak mě bolí nožky a jindy je zase hnusně. No zkrátka… 🙂
Na různé věci existují speciální kapsičky a držáky, leccos se dá sehnat v běžeckých prodejnách a je to většinou hříšně drahé. Stydění jsem překonával docela dlouho, ale pak se to nějak přesmyklo a přestalo mi to úplně vadit. Ostatně, lidi mají většinou svých starostí dost :-).
Mám riešenie! Namiesto behu si pofajčiť v kaviarni, potom zobrať tie krásne hůlky (paličky po slov.) a NAMIESTO BEHU robiť tzv. nordic-walking, ktorý je ďaleko účinnejší. (Schudol som 22 kilo.) Má to tú výhodu, že väčšina ľudí Ťa bude ľutovať, že musíš s palicami. Môžeš ale aj každú chviľu zastať a odborne, s útrpným výrazom v tvári, "uvolňovať" si nohy a vzdychať pri tom, krútiť znalecky hlavou a každý hneď pochopi "Aha, tá je v rehabilitácii, zrejme po nejakej operácii…" a máš súcit na všetkých stranách. (Pritom aj ruksak na chrbte sa znesie ľahšie, než pri behu…)
To jsou samé závažné otázky, těžko říct, jak by se to dalo řešit.:D Já se psem jen chodím a nemám tudíž tolika problémů, taky v lese potkávám jen souseda, co se vrací z ranního poklidu a mám tolik práce udržet psa z jeho dosahu, aby mu neroztrhal nohavici, že se vůbec nestydím.:D
Minulé prázdniny jsem začala běhat a chytlo mě to, i když začátky byly krušné, ale jde jen o to se překonávat, přesahovat naše hranice. Mám teda ale tu výhodu, že kousek od domu mám 6 km nově postavenou stezku kolem přehrady, kde se krásně běhá. Z Prahy nejsem, navštívím jí tak jednou až dvakrát za rok, takže v tomhle ti bohužel nepomůžu. A pohledy lidí? Ty časem začneš úplně ignorovat a absolutně ti to nebude vadit, zvykneš si. A kde dávám klíče? Zatím nikde, když jdu běhat ráno, doma vždy někdo je, když jdu běhat odpo, tak je zašiju na nějaké málo viditelné místo. Decathlon prodává legíny s právě takovou malou kapsičkou akorát tak na klíče, takže kdyby jsi o ně měla zájem, určitě na to mrkni. Já už je okukuju nějakou dobu. Foťák bude muset počkat doma a co se týče vody, buď to vydržíš nebo si zkus pořídit malou láhev, s ní to není taková otrava..
Klíče strkám do "legín", ono to běžecký oblečení má vždycky nějakou kapsu (moje kraťasy i dlouhý kalhoty ju mají na zadku), problém je, že je to hřííííšně drahý a to mě strašně užírá nervy. To oblečení je tak stylový! A i když jsem uřícená a zničená jak kůň a vypadám příšerně, tak si přijdu aspoň v těch hadrech stylová 😀
já se potýkám s ještě "dřívější" záludností – nemám koupené boty a sportovní podprsenku a bez nich zkrátka běhat nejde. Nebo alespoň ne tak, aby člověk netrpěl. A vzhledem k tomu, že jsem teď všechny svoje úspory vrazila do nového bytu, nevidím koupi těchto dvou věcí, nijak nadějně, bohužel.. doufám, že se k tomu ale brzy dokopu, protože bych opravdu chtěla začít chodit běhat… uvidíme, jestli pak budu mít podobné problémy, jako ty…
Jó, tvrdej povrch, to není nic moc. To známe. A náhodou lidi, to není žádná překážka! 🙂 Teda aspoň to tak mám já, oproti těm kolemjdoucích cítím naopak děsně dobře, protože pro sebe něco dělám, zatímco oni jenom koukají :D. Ale je zase fakt, že běhám "jenom" na vesnici, i tak je to moje pobíhání u nás docela fenomén a místní dědkové mi fanděj, takže parádka! 😀
V Budějcích taky moc neběhám, chybí mi tu ,,můj běhací parťák". Věř nebo ne, i běhání jde ve 2 líp. 😉 A navíc běhání po asfaltě, betoně mi vadí. AŤ mám sebelepší boty, prostě mě bolí okostice na holeních. :/
No, běh je můj úhlavní nepřítel:) Dost mě potěšilo, když jsem si nedávno někde přečetla, že místo běhání je mnohem vhodnější ostřejší chůze. A prý i zdravější:)
Nevím, kam s věcma, to na ostatních běžcích nepochopím nikdy! Pokoušela jsem se nacpat věci do ledvinky, ale připadala jsem si jako debílek.