Jednou za čas chodíme do naší maličké zoo. Říkám maličké, ale ona už dávno není tak malá, jak bývala. Za svůj život jsem zatím navštívila a plzeňskou a pražskou zoologickou zahradu a zamilovala jsem si je. Nejradši mám však stejně tu naší malou píďu v Hluboké nad Vltavou. Co je na ní pro tak mně přitažlivého a proč tam chodíme takhle na podzim vám povím hned.
Největší radost mám z toho co znám. Je to neuvěřitelné, ale ačkoli máme čerstvě odrostlé mládě tygra ussurijského, já nejdelší dobu trávila u lišek, korsaků a vyder. Ve skutečnosti jsou i ta nejobyčejnější zvířata neskutečně zajímavá, protože jsou nám velmi blízká. Všichni je známe a víme, že venku v přírodě žijí s námi, ale vlastně je nikdy nemáme možnost zkoumat na tak krátkou vzdálenost. Faktem je, že mi nevadí, že tygr spinká ve svém kutlochu. Stačí mi natáhnout ruku a pohladit si skutečnou srnečku. Nikdy mi nejsou zvířata bližší, než když mám pocit, že se známe.
Za ta léta, co tam chodíme, už máme svůj směr a dobu. Vždy chodíme stejnou trasou a vždy postáváme na stejných místech a u stejných zvířat. Díky tomu návštěvníci mohou slyšet moje výkřiky, jako: „Hele! Támhle přidali lavičku, pojď si honem sednout!„, „Jůů! My máme nové klokáně!„, „Jakto, že ještě nekrmí vydry! Vždycky je přece krmí touhle dobou!„. Věřte mi, má to svůj půvab.
Popisovat vám, kudy a jak chodit je nesmyslné, najdete si svou vlastní cestu, ale ráda bych vám doporučila několik míst, která mám skutečně ráda, i když přehlédnout nesmíte nic, aby to ostatnímu osazenstvu zahrady nebylo líto, že.
Ironií je, že nejkrásnější místo v zoo je podle mě replika českého lesa. Jedná se o malý pavilonek uzavřený dveřmi. Najdete tam stromy, keře, uměle vybudovaný potok, jezírko a celý ho můžete projít malou vyšlapanou pěšinou. Zároveň slouží jako voliéra, takže slyšíte všudypřítomný zpěv ptáků, a když zavřete oči, přivoníte a zaposloucháte se, tak budete mít skoro až meditační náladu. Je to jako taková malá oáza klidu a míru. Důrazně doporučuju vyhnout se lidem, a to především rodinám s dětmi. Jinak máte po lese a po klidu. A po ptácích.
Na stejném principu funguje i pavilonek připomínající deštný prales, nicméně než vstoupíte, odhoďte vrstvu oblečení, protože vnitřek je hodně teplý a vlhký.
Další nesmírně zajímavý pavilon je taky teplý a nachází se zvlášť v místnosti malého domku. Je plný terárií s nejrůznějšími hady. Nejsem milovnice hadů a vlastně z nich mám téměř nekonečný respekt. O to zajímavější je jejich zkoumání. Zvláštní je pak veliké uzavřené mraveniště, které mi možná nahání ještě o trochu víc strachu, než hadi.
Pokud navštívíte naší zoo, nesmíte vynechat vydry. Pořád dovádí, skáčou do vody, blbnou a hrají si. Zamilujete si je a nebudete se od nich moct odtrhnout. Obyčejně je kolem čtvrté krmí a to skutečně dělají psí kusy.
Na co jsem pyšná, je parta klokanů, kteří hopkají a areálu Austrálie. Nejen, že jich máme hodně a taky mláďátka. Dokonce je tu zachráněný jeden slepý klokánek, o kterého je výborně postaráno a může si celkem bez obav hopkat s ostatními.
Jako milovnice lišek vás pošlu k liškám a korsakům. Nemůžu si pomoci, ale tahle stvoření mám nejradši. Jejich heboučkou srst, která se ve vánku ve vlnách chvěje a jejich ladné pohyby. U korsaků domácí hádky a podivné zvuky, u lišek zvuková nahrávka, která mě vždy šokuje, protože jsem vlastně nikdy předtím nevěděla, jak dělá liška. Schválně, vy to víte?
U čeho se vždy zastavím je bílá dáma s úzkým, štíhlým tělem, tmavým parožím a obrovskýma temnýma očima. Má výběh v areálu malé Afriky a za bambusovým plotem si jí všimnete hned. Podobný druh, ale maličké holky, najdete kousek vedle obrovské klece orlů. Nevím proč, ale ta jejich džejraní ladná krása a bezedné oči mě vždy připoutají na místě a nemůžu se od nich zkrátka hnout. Stejně to mám u výběhu srnce. Bydlí tam s ním srnečka, která se ráda přátelí a nechá se pohladit. Chtěla bych vám říct, jaké to je, hladit tak nádherné stvoření, ale dokud se nedotknete hladké srsti a nepodrbete jí za teploučkým ouškem, tak to asi stejně nepochopíte.
Úplně na konci zoo vede nad vodou cestička, zdánlivě nikam, možná pryč, ale je to jen trochu odklidněný, odtržený výběh pro losa. Letos to bylo mé první setkání s tímhle majestátním zvířetem. Odnesla jsem si z něj nesmírný respekt a vědomí, že ve volné přírodě, se mi ho potkat nechce. Sotva jsem se přiblížila ke dvěma ležícím samicím, jedna se zvedla a v celé své obrovitosti, ačkoli stála na rozdíl ode mě na čtyřech nohou, byla o hlavu (její) větší než já a tak mohutná, že jsem ztuhla rozpaky a dlouho klidně čekala, co bude dál, abych jí neplašila. Nechat se udupat losicí musí být hrozná smrt. A byla jsem si jistá, že by mě zdupala s přehledem i přes ohrádku. Je hezké si někdy uvědomit, jak je člověk malý a nicotný. K tomu samému mohu doporučit i orla a jeho parťáka, protože jejich obrovský rozměr vám ukáže, že ty obří billboardy matonky nejsou úplně zcestné…
Mohla bych vám tu povídat o svých vlčích a rysích láskách nebo o novém výběhu medvědů a legračním rosomákovi. Nejradši bych vám vylíčila ptačí voliéry a všechny vážené soví pohledy. Ale dál už nepůjdu. Místo toho vá
m ukážu mapičku a povím vám, že otevřeno je úplně každý den od půl deváté.
m ukážu mapičku a povím vám, že otevřeno je úplně každý den od půl deváté.
leden – únor do 16.00
březen do 17.00
duben – květen do 18.00
červen – srpen do 19.00
září do 18.00
říjen do 17.00
listopad – prosinec do 16.00
Chodíme na jaře, protože je nejvíc mláďátek a trochu míň lidí. V létě nechodíme vůbec, přes dav lidí nic nevidíte a neslyšíte. Nejlepší je to na podzim, kdy jsou lidé línější a bojí se počasí a tak si v klidu vychutnáte vše, aniž by vám pořád někdo šlapal na záda. Jenom se může stát, že některá zvířátka už mají zimní spánek, ale není jich moc.
Základní vstupné je 110 Kč, děti 70, důchodci a studenti 80. Podle mě je to prima. Na té zoo je vidět, že korunky se vrací tam, kam mají – do zvětšování a vylepšování výběhů, do zvířat.
I když se v zoo dělá spousta akcí jako je halloweenská noc nebo šťedrovečerní krmení, vůbec tyhle akce nedoporučuju, protože obyčejně hrozí udupání davem lidí a já chodím spíš na zvěř. Nicméně všechno info najdete na celkem přehledných a šikovných www stránkách, kde je všechno vysvětleno.
A ještě něco. Nejezděte tam autem. Nechte si ho ve městě a projděte se kolem Muňáku. Je to fajn. Termosky s čajíkem s sebou a zvířátka nekrmit.
Tak přijďte. Já bych šla znovu ihned. Jako vždycky. Za liškama a srnečkama. 🙂
Vím o čem mluvíš.
🙂 Na Hlubokou jsme svého času jezdili asi 3x do roka. Vždycky si připadám v zoo trochu trapně, když nejvíc času strávím u ptáků, kachen a tučňáků. Prostě mě neberou lvi, tygři ani gorily. A právě proto mi byla tahle malá a nám nejbližší zoo tolik sympatická. Mohla jsem si užít spoustu koz, vydry a i mandarínské kačenky. 🙂 Jen je trochu horor chodit tam s tetou. 🙂 Čte si tabulky a zkoumá, zda je název zvířete správně přeložený do angličtiny. Párkrát už tam i něco přepsala. 😀
Krásné fotky a krásný text, díky! Hlubokou máme trošku z ruky, ale koukám, že mi to připomíná ZOO nedaleko nás, v Děčíně, kam jsem poprvé zabloudila nedávno (jsem v tomto kraji teprve 4 roky). A chápu, jak to vše myslíš, taky jsem dlouho koukala na lišku, divoká prasata, ptáky, kteří nám lítají kolem domu v polích…
Dobrý tip, někdy se přijedu podívat :-). Jak vlastně dělá ta liška? Přemýšlel jsem o tom, když se můj synovec jako miminko učil, jak dělají různá zvířátka. Jak dělá kravička, nebo oslík, to ví každý, ale liška, to mě vždycky zajímalo :-).
V Hluboké jsem byla asi před pěti lety, ale jenom zámku a jestli ještě někdy pojedu k vám do městečka, podařilo se ti mě "ukecat" na návštěvu zoo! 😀 Když jsem byla malá do školky, tak jsme docela často při cestě z Kladna od babičky jezdili do takové malinkaté zoo u silnice. Zbožňovala jsem tam kozy a kůzlátka. Jak málo stačí k radosti! 🙂
[1]: Ach, svět je malej. .) Jedno léto jsem tam taky před pár lety strávila brigádničením. Člověk je prostě nemůže nemít rád. 🙂
Před mnoha roky, když holky byly ještě úplně malé, jsme byli u sestry na návštěvě, tehdy žila v Tuchonicích a během těch tří dnů jsme navštívili zámek, ale taky vaši malou ZOO a lovecký zámeček. Mám na to krásné vzpomínky a s radostí čtu, že Zoo stále vzkvétá. Jinak nejčastěji jezdíme do ZOO Jihlava, ta je nejblíž.:)