(Když literární klub vypsal tvůrčí téma „živý stín“…)
Když zavřu oči
vidím tě všude
v noci mě dýcháš
do vlasů
přicházíš ke mně
tak náhle a tiše
bez varování
bez hlesů
Svým hebkým prstem
přejedeš v zádech
zamrazíš
cosi zašeptáš
jak zloděj se kradeš
klidem mysli
bereš a loupíš
nečekáš
Když nasytíš se
mizíš rychle
otevřu oči
jsi v mžiku pryč
a živé stíny
lepí se na mě
svírají mě a
dusí víc
Jsou všude a nikde
jsou tišší, lstiví
a křičí ze tmy
chtějí mě zmást
mezi stíny
za dlouhých nocí
své kroky prosím
jen obezřetně
tajně klást
páni, to je nádherné 🙂 píšeš vážně úžasně a tahle věc není výjimnkou 🙂
Nedokážu cokoli smysluplného napsat…. Zvládnu jen dýchat a číst stále znova a znova…
Skvěle se to hodí k tématu 🙂 A navíc se mi líbí styl, v jakém jsou verše psány a poskládány. 🙂
Pane jo! Hodně povedená báseň! Jsi dobrá!
děkuji, chvála mě lechtá a nutí jásat 🙂
Je to naozaj krásne, hlboká báseň. Máš talent, dievča, bola si stvorená pre slová. Si môj veľký vzor, klobúk dole pred tebou a tým, čo so slovami dokážeš! 🙂
krásný kousek 😉
Celé je to takové lehoučké obezřetné našlapování. Moc pěkné, má to tu správnou atmosféru.
🙂
Krásné!… moc se povedlo 😉
Velmi povedená báseň. Máš talent !