(Když literární klub vypsal tvůrčí téma „živý stín“…)
Když zavřu oči
vidím tě všude
v noci mě dýcháš
do vlasů
přicházíš ke mně
tak náhle a tiše
bez varování
bez hlesů
Svým hebkým prstem
přejedeš v zádech
zamrazíš
cosi zašeptáš
jak zloděj se kradeš
klidem mysli
bereš a loupíš
nečekáš
Když nasytíš se
mizíš rychle
otevřu oči
jsi v mžiku pryč
a živé stíny
lepí se na mě
svírají mě a
dusí víc
Jsou všude a nikde
jsou tišší, lstiví
a křičí ze tmy
chtějí mě zmást
mezi stíny
za dlouhých nocí
své kroky prosím
jen obezřetně
tajně klást
páni, to je nádherné
píšeš vážně úžasně a tahle věc není výjimnkou 
Nedokážu cokoli smysluplného napsat…. Zvládnu jen dýchat a číst stále znova a znova…
Skvěle se to hodí k tématu
A navíc se mi líbí styl, v jakém jsou verše psány a poskládány. 
Pane jo! Hodně povedená báseň! Jsi dobrá!
děkuji, chvála mě lechtá a nutí jásat
Je to naozaj krásne, hlboká báseň. Máš talent, dievča, bola si stvorená pre slová. Si môj veľký vzor, klobúk dole pred tebou a tým, čo so slovami dokážeš!
krásný kousek
Celé je to takové lehoučké obezřetné našlapování. Moc pěkné, má to tu správnou atmosféru.
Krásné!… moc se povedlo
Velmi povedená báseň. Máš talent !