Doporučují pustit si k tomu třeba televizi, aby se člověk nesoustředil na to, jak dlouho běží a pohyby vykonával mimoděk. Odstěhovala jsem tedy část nábytku, připravila prostor, hodiny otočila zády, aby mě to nelákalo na ně koukat a dala jsem se do toho.
Mám pro vás radu. Nedělejte to. Je to opravdu hloupé. Nejen, že se absolutně soustředíte výhradně na to, jak dlouho už běžíte, ale také to vůbec neutíká. Měla jsem pocit, že běžím tak patnáct minut a už jsem nemohla vůbec. Sesunula jsem se na blízký a velmi vhodně umístěný gauč a říkala si, jakej jsem borec a jak se lepším. Nahmatala jsem bezvládnou rukou hodiny a COŽE?! Čtyři minuty?! Běžela jsem jen čtyři minuty? Jo. Jen čtyři minuty. Asi jsem se s tím borcem unáhlila. Navíc nohy bolí stejně. Žádný efekt než naštvání z toho není. To jsou jasné počty. Tohle nebyl úspěšný pokus.
Světe div se, další den přeci jen vysvitlo slunko. Chtěla jsem dodržet svůj jarní slib a navíc bolest v nohou už skoro zmizela. A tak jsem se vydala na starou dobrou trasu kolem rybníka – k mému oblíbenému posedu a zpět. Celkem je to pět kilometrů a já to vzala indiánským způsobem. Teda, no, …ehm… většinu jsem šla. Ale! Cestou tam jsem uběhla jen tři sta metrů a byla tuhá. Na posedu jsem se léčila dobrou čtvrt hodinku. Cestou zpátky jsem se ale znovu rozběhla a tentokrát dala celých šest set metrů. Nedivte se mým přesným měřením. Během následné relaxace doma, jsem si na mapách musela najít, jak jsem byla šikovná. Běžela jsem necelých deset minut. Další ale! I tak jsem byla na bolestivém vrcholu blaha. Hlavně proto, že jsem přemohla svojí nebetyčnou lenost a skutečně plním (skoro) mé předsevzetí.
Ještě tu ale mám jeden důležitý poznatek na závěr. Totiž, pokud se vydáte na takovou vzdálenost do pryč, je potřeba si uvědomit, že když se vám v půlce cesty zachce to zabalit, umřít a být ihned doma v poloze ležmo, musíte chtě nechtě celou tu cestu jít zase zpátky. Přes rybník zkratky prostě nejsou.
V jedné důležité věci začínám mít opravdu jasno. Naučit se běhat, to bude asi běh na dlouhou trať.
Hihi, pěknej článek. 😀
Hezky napsaný. 😀 Naučit se výdrži by se tréninkem ještě dalo,ale naučit se při tom dýchat.To jest můj problém. 🙂 Takže když už jsem měla radost z toho,že uběhnu víc,tak jsem padla totálně vyřízená,protože u toho neumim dejchat. 🙁 Ale tak přeju hodně zdaru a hlavně pevnou vůli. 😉
jééj, taky se chci naučit běhat, taky je to moje pŘedsevzetí, ale nejspíš spíše.. raději moje milované švihadýlko 🙂
Muž běží na dlouhou trať !
Ty to umíš podat tak vtipně!!! Jsem z těch tvých zpovědí o běhání naprosto nadšená a děsně mě to motivuje. Že bych taky začala běhat ať mám o čem psát? Hele, ničeho se neboj, běhání půjde. Zkoušela jsi pořídit si běžecké boty? Ty děsně pomáhají, ale vážně bys nevěřila tomu jak moc. 🙂
[1]: To je výhoda malého města, totiž že velká konkurence tlačí ceny dolů, hlavně takhle přes zimu, kdy tůristi nejsou.
Mně vždycky bolí zadek po zimě, když vytáhnu kolo. 😀
No, takhle ti to řeknu. Mám nadváhu dobrých patnáct kilo. Je skoro duben a v září příštího roku máme jet s ročníkem do Chorvatska nejen k moři, ale hlavně na kola-a v Chorvatsku prostě rovinku nenajdete. Takže jsem se rozhodla, něco se sebou udělat. Jednou jsem šla běhat, ale krutě jsem to přecenila a vrátila jsem se s chřipkou. Ale tenisky rozhodně nevěším na hřebík a hned, jak mě opustí rýma, razím zpět do ulic. Někde tu kondičku prostě vyhrabat musím.
Včera jsem si koupila nový boty (fialový, aby mi ladily k outfitu :D) a těším se na první jarní běh – je to poslední roční období, které mi chybí… Ale je dobře, že tě to baví, protože jinak to nemá smysl (zkoušela jsem už několikrát začít běhat, ale vydržela jsem to až při posledním pokusu – v létě)… Takže budu držet palce, aŤ se tratě i minuty prodlužují 🙂
Hezky blog 🙂
Běhu se věnuji každý den – když dobíhám tramvaj. Jinak preferuji radši chůzi, je to přirozenější a člověk se přitom aspoň může kochat krásou krajiny(nebo děsit, podle toho, kde je). Ale máš můj obdiv za to, že se dokážeš takhle dokopat k vědomé fyzické likvidaci. 🙂
[7]: To mě taky. ALe vydržím to. Kolo mám nohem radši než běh. 😀
Taky se na to od jara chystám 🙂 tvůj článek mě rozradostnil, pohled okna to zase zkazil.
Čtu tenhle článek po roce s obdobným předsevzetím. 🙂 Kamarádi chodí taky do posilky, ale na pás mě zatím nikdo nedostane 😀 Pro zatím otestuju taky rybník.. 🙂