Zatracenej čas.
Tlačí mě jak kámen v botě. A nejen mě.
Tlačí potraviny, co se mohou zkazit.
Tlačí ledovce, co mohou roztát.
Tlačí války, které se mohou prohrát.
Tlačí vzpomínky, které mohou být zapomenuty.
Tlačí termín, kdy se to má odevzdat.
Tlačí ženy, které chtějí obojí.
Tlačí nemocné, kterým hrozí smrt.
Tlačí ptáky, kteří letí do teplých krajů.
Tlačí řidiče, kteří jedou na oranžovou.
Tlačí dějiny, které mizí z povědomí.
Tlačí pohledy lidí, které nestihnou jít pod povrch.
Čas tlačí na náš život a my, my utíkáme, protože si myslíme, že utečeme.
Jenže ani 21. století, i když umí hodně, neumí ten čas zastavit.
Tak možná stačí k větší spokojenosti zvolnit krok a přestat počítat.
(Víte, možná, že kdybych nevěděla kolik mi je, byla bych mnohem spokojenější. 🙂 )
Jenže ono je hrozně těžký, aby 1 člověk v tom celým davu, zvolnil krok a přestal počítat, když ostatní se pořád budou hnát vpřed tím zběsilým tempem….Ale jinak fakt krásně napsáno 🙂
Souhlasím s Majkayelou, zvolnit krok znamená konec. Protože všichni budou už dávno jinde.
Já zvolňuji minimálně jednu hodinu denně. Není to moc, ale pomáhá mi to zůstat v klidu. Neuvěřitelně mě zaujala ta věta s řidiči a oranžovou. Ani nevím proč ale přijde mi hrozně silná. 🙂 A s tím věkem si myslím že máš pravdu. Je to jenom číslo, které ale o nás říká víc než by mělo… A často nepravdivě.
ČAS NÁS POKAŽDÉ PŘEDHONÍ, takže je nejlépe se zastavit ať má radost. 😀
Pekne napísané 🙂
S tímhle obřím budíkem (jistě vydávajícím zvuky jemu rovným) by mě všechno v hlavě také tlačilo 🙂
[5]: Hlad (a jídlo) jako středobod času se mi moc líbí. Je to ideální bod k orientaci bez hodinek. 🙂
Absolutní pravda. Moc krásný článek.
Zajímavé:-)no kdybych nevěděla, kolik mi je let,byla bych určitě spokojenější:-)Čas hrozně rychle utíká