Začala bych omluvně. Tím, že jsem v afektu. Komu to nevadí, nechť čte dále…
Autorský klub. Zní to dobře, že jo. Ale je potřeba si ujasnit dvě věci – A) Co si myslíme, že je autorský klub. B) Co byl či je ve skutečnosti. Jádro pudla není jen v tom, že mezi bodem A a B jsou rozpory. Jádro pudla je v nás.
Zároveň chci navázat na tento mločí článek. Domnívám se, že k tomu mám výjimečně také právo něco říct. Taktéž totiž jednu rubriku vedu a dívám se tak dovnitř alespoň jedné místnosti v AK baráku, byť v nejnižším patře.
Jestli někde přečtu ještě jeden článek „Ak upadá“, tak si buď začnu rvát vlasy, nebo minimálně zaklapnu noťas a půjdu si dát kafe. Ano. Jistě, že upadá. Tak to na světě chodí. Největší podíl na blogování mají (podle mě) děcka odhadem kolem 14 – 15 let. Svět není cukrová vata zadarmo, a tak kdo si chce urvat, nemůže být dobrodinec, ale musí zacílit. Jasný jako facka. Je potřeba se zaměřit na většinu. My jsme prostě vyrostli, ta tam jsou doby, kdy jsme sedávali u počítače dlouho do noci a přišlo nám neuvěřitelně vzrušující, že jsme na internetu a že tam něco někde znamenáme. Čím jsme starší, tím méně jsme ochotni dávat vlastní úsilí do něčeho tak směšného, co není ani skutečné. Kdyby klekla elektřina, všechno tohle nám zmizí. Velkou část AK tvoří téměř dospělí či dospělí lidé, racionálně uvažující jedinci, kteří oddaný bláznivý věk už mají za sebou. Rozpor většiny a části, která se považuje za chytřejší, tu tedy bude asi vždy.
K tomu jádru.
Naše představa dobrého blogu je všelijaká. Jasně. Taky mi vadí ta pravidla – rozuměj žádná. Vadí mi blogy, kde není co číst a když už, tak je to snůška vět a ne článek. Vadí mi kradené obrázky. A velké gramatické chyby, hrubky v každé větě. A vadí mi nehezké vzhledy blogů. A byť pod každým článkem čtu minimálně jeden a tentýž komentář od jedné a té samé blogerky, horující za obsah a ne za vzhled, já se domnívám, že součástí vzdělaného člověka je i špetka estetického cítění. Podtrženo a sečteno – dobrý text, fajn a přehledný design, férový přístup a něco zajímavého, co mě na tom blogu bude držet. Problém je, že takové blogy, abyste tu lupou hledali. Minimálně ale myslím, že kdo to nesplňuje, měl by zavřít dveře Ak z venku.
A teď k pokrytectví členů Ak.
Mám toho fakt plný kecky. Blog autorského klubu je naprosto hrůznej. Design je otřesný, vypadá to, jako kdyby někomu na prvním stupni ZŠ ujela ruka. Má to být reprezentativní blog těch nejlepších. Cha. Ti nejlepší na to hází bobek. Pořád čtu, jak to tam upadá, jak je to hrozný, ale jedna věc je jistá. Není to tím obsahem. Je to tím, že členové Ak jsou líní ten obsah tvořit. Pořád si jen stěžují, že není čas, není tam není vhodná rubrika a kdesi cosi. Byly tam fotky – pro malý zájem konec. Byla tam výtvarná/tvůrčí rubrika – pro malý zájem konec. Je tam hudba, design, jídlo. Pokud vám něco chybí, každý má tu jedinečnou možnost se do toho pustit. Já jsem se do správcování dala, i když jsem ani nebyla členem Ak. Jenže to vyžaduje úsilí, že. A to do Ak nikdo z členů investovat nechce.
Jo. Je to na mě asi dost vzteklej článek. Jenže – vedu Gurmánku rok. Pokud máte někdo nápad, jak dělat rubriku lépe, sem s tím. Zatím mám totiž pocit, že tu rubriku z většiny táhnu sama. Nezájem členů je zdrcující. Každý týden krájím z vlastního nedostatku času kousek života. Pro co? Normální člověk by s tím dávno seknul. Pořád ale věřím, že to má potenciál. Jen by to chtělo trochu profackovat. Nejvíc mě pak dozdí komentáře typu „nevařím, tak to není rubrika pro mě“. Každý, kdo to tam navštívil ví, že rozebírám úplně obyčejný věci, které řeší každý, kdo jí. A co vím, tak jíme všichni. Pokud vy konkrétně nejíte, sorry, jste omluveni.
Jestli vám v Ak klubu něco chybí, tak to založte a dělejte. Je to náš blog. Členů. Že se neúčastníte, je váš problém. Nestěžujte si pak ale, že tam nic není.
A pro všechny nostalgické vzpomínače – osobně je mi dost ukradený, co bylo předtím, když tu byli ti a ti a tamti. Zajímá mě, co bude. A bylo by dobrý zaměřovat pozornost spíš na to.
Jsem vážně naštvaná (kdybyste to náhodou z textu nepoznali). Ani ne tak pro články stěžující si na Ak, jako na komentáře členů. Všichni jsou chytří jak rádio. Jenže pár keců v komentáři nestačí. Všichni chtějí elitní klub. Kde budou moci být hrdí na to, že jsou součástí něčeho výjimečného. Ale chyba není jen v mizerném přijímání (ne že bych Standův výběr chtěla hájit) a chyba není ani v málo ostrých Lupařkách.
Chyba je v neaktivitě a neochotě každého jediného člena. Člena, který ve skutečnosti není součástí klubu. Součástí klubu by totiž mělo být něco společného. Nějaké úsilí. Asi jako když vás vezmou do skauta. Není to jen o tom nosit kroj. To z vás skauta nedělá. Musíte chodit na schůzky, výpravy, hrát hry, dodržovat pravidla. Pak jste členem. A v tom je tu zakopanej pes. Jádro pudla, chcete-li.
A ty, kdo si bez viny, „člene Ak„, hoď kamenem.
mě už to nebaví..
chytám se za nos. i když blog čtu, nezapojuju se. nikdy jsem si nepřipadala že bych měla s čím dost zajímavým přispět, ale teď už jsem líná. radši sháním výbavu temné komory pokoutně za pár šupů. když jsem ale viděla poslední gurmáknu zející prázdnotou, chápu tvé rozhořčení a zkusím něco vykoumat do dalšího tématu. jsou prázdniny, tak snad můžu.
Mně nevadí, že v autorském klubu jsou lidi, co nepřidávají články každý den, o tom to není. Mně vadí, že jsou tam členové, kteří (co si budeme nalhávat) kvalitní články nemají.
Tvou rubriku mám ráda, opravdu moc ráda si od tebe přečtu nějakou úvahu o jídle, nad níž se můžu dle libosti zamyslet a napsat komentář. A omlouvám se, že se moc nezúčastňuji, neposílám recepty,.. ale když už jednou za čas něco uvařím, buď to zapomenu vyfotit, poslat nebo cokoli jiného, co se může přihodit. Třeba nekvalitní fotka,.. přesto jsem jednou poslala a možná něco zkusím ukuchtit na toto téma. 🙂
Těžko můžeš členy nutit, aby se zajímali o klub, jehož členy jsou. Mnozí byli přijati a tím to pro ně skončilo, teď se hřejí na výsluní titulní stránky a víc je nezajímá. A ani kdybys je z té titulky vyhodila, najdou se tací, kteří to ani nezaznamenají. Někteří by se možná trochu vzpamatovali, ale na jak dlouho?
No, jak to říct… doufám, že se tenhle článek objeví alespoň celý víkend na titulce.
AK upadá, protože členové na něj kašlou. Kdyby se ustanovilo, že na klubový blog smí přispívat pouze členové (jako tomu bývalo kdysi), tak dávno zeje prázdnotou.
Terko, podle mě neupadá, jen je plnej nekreativních, nudných blogerů, kteří nejsou schopni vyplodit nic lepšího, než dva odstavce, kterým říkaj recenze knihy a selfie či makrofotospam.
Původně jsem si blog před 3mi lety zakládala s tím, že chci jít do AK. Po splnění "doby blogu", tj. asi 3 měsíce myslím, mě to nějak opustilo – říkala jsem si, že pořád mám ještě na čem pracovat, než tam pošlu přihlášku. A tak se z toho stalo, že to tam asi nepošlu nikdy – takové to "zítra". 😀
"dobrý text" … "a něco zajímavého" – jednoduché a výstižné vyjádření toho, co by příspěvky členů AK měly splňovat.
[1]: Já tohle sebemrskačství nechápu. Tak jestli píšeš dobře, máš fajn blog, o co jde, že jo. Jen mi řekni – přoč si se do AK hlasila? A když tě žádná rubrika nezajímá fajn, narážím na ty mudrce, kteří si stěžují na úpadek a sami nic nedělají. Mezi ty patříš?
Mě osobně se na tom nejvíc líbí blog.cz/klub – kde jinde najdeme kvalitní články? A taky to, že se objeví článek na titulce – členství v klubu je něco extra, ne každý by měl mít tu výsadu objevovat se na hlavní stránce blogu.cz 🙂
U většiny klubů jde o aktivitu členů, s tím se nedá nic dělat. Také spravuji svoji rubriku a nyní i druhý projekt – na Fotografickém klubu. Vím, jaký je to pocit, když máte krásnou představu, jak bude to a ono šlapat, a lidi, kteří vám psali o tom, jak je to super nápad a kdovíco dalšího, se na to vyprdnou a přijde třeba jen jeden příspěvek. Ale tak to chodí, jiné už to asi nebude. Ovšem ve FK je jinačí atmosféra, tolik se tam nehrotí (možná to bude tím, že to není tak "prestižní" a znamý klub jako AK, možná tím, že není tak různorodý, protože sdružuje vlastně jen fotoblogaře) a já vlastně nemám moc důvodů se naštvat. Holt si to zachráním sám, když lidi uvidí, že se neúčastní, třeba je to vyburcuje (a docela to funguje). V AK jsem se zapojoval do FnTT, to ovšem skončilo a já už žádnou takovou rubriku, kam bych mohl pravidelně přispívat, nenacházím. Ovšem i tak se snažím alespoň občas zapojit do diskuze pod Gurmánským článkem, popřípadě poslat skladbu do Fora Musica. Hádání blogerů mě bavilo, teď je ovšem nějaká pauza.
Zkusím se nějak přifázovat, tvoje články se mi líbí, ale poslední dobou jsem prostě nestíhal nic jiného, než psát u sebe na blogu a semtam něco okomentovat. Ale abych byl poctivý – taky přiznávám, že můj ideál AK je víc společenství kvalitních individuálních blogů, které jsou slušně vedené a mají ostatním co říct, než společná práce v klubových tématických sekcích. Což nijak neumenšuje můj obdiv vůči komukoli, kdo je schopen a ochoten věnovat svou energii i čas společné klubové rubrice.
O AK jsem se dozvěděla před rokem a něco a byla z něj nadšená… Když jsem si někdy v březnu založila blog, mým cílem bylo se do AK dostat. Každý den jsem tam chodila a kontrolovala články, nové členy. A v tu chvíli, co se mi "poštěstilo", ze mě to nadšení trochu opadlo, protože jsem nečekala, že do takového klubu budu přijata 2 dny po napsání přihlášky. Začala jsem si víc všímat, číst o dění okolo… A někdy si vlastně říkám, jestli to mělo cenu. Všichni jenom mluví o tom, jak to upadá. Ve chvíli, kdy vyšel článek o mém přijetí, už dobrá půlka lidí na blog.cz AK nesnášela/nechápala význam nějakého "elitního klubu". No, říká se, že čas vše spraví, tak snad je to i teď pravda a tyhle věci okolo AK se urovnají.
[10]: Vidíš, a mně to přijde jako dobrý nápad. Nemusí být vyloženě všichni zaměření na kulturu, každý jde občas do nějaké restaurace nebo na nějakou akci, odkud by mohl podat report. Samozřejmě nemyslím pařbu s kámoši. A chtělo by to tu rubriku táhnout třeba jednou měsíčně vlastním článkem s tím, že když bude někdo schopný poslat něco vlastního, tak ať se publikuje to. U většiny rubrik mě nejvíc nervuje požadavek na pravidelnost. A mám pocit, že to ani ty členy moc nemotivuje. Témata jsem nikdy nestíhala, zadání mi utíkají, raději bych něco průběžného, poklidného, s čím nemusím spěchat, a až to bude, tak to bude. A hlavně aby si v té rubrice nikdo furt nestěžoval, že to upadá a jak nikdo nemá zájem. To mě odradí vždycky nejvíc.
Vidíš, gurmánka, tam jsem dlouho nebyla. Ale poslední dobou mám skluz ve všem.