Kunžvart

Jednodenní výlet do lesů, luk, strání a hradů

Pokud toužíte spatřit zříceninu Kunžvart, není lepšího řešení, než sednout na vláček a nechat se dovést na zastávku v Lenoře. Než vyrazíte do lesů, můžete omrknout zdejší venkovní pekárnu chleba. Je to milé zastavení. A pak už honem na pěšinu.

Lenora – Strážné

Cesta do Strážného vám zabere asi dvě hodinky a není na ní nic náročnějšího, než sledovat nádheru kolem. Ze Strážného vás pak čeká asi hodinka stoupání. Ačkoli cesta je dobře značená turistickými ukazateli, buďte opatrnější než my. Když se vám stane, že nedopatřením vylezete na vedlejší (vyšší) kopec a teprve tam zjistíte, že jste zahnuli později, než jste měli, nebudete rádi. Vynaložené úsilí bude nicméně po zásluze odměněno, pokud vylezete na ten správný kopec.

Odměnou bude nejen krásný výhled, ale také překrásná zřícenina.

Historie hradu Kunžvart:

„V písemných pramenech se nepochybně králem založený hrad připomíná poprvé roku 1359. Svou funkci plnil až do druhé poloviny 16. století. Jako pustý se poprvé uvádí k roku 1547.

Hlavní stavbou hradu byla čtverhranná plochostropá obytná věž s jedním zaobleným nárožím. Do přízemí osvětlovaného dvěma střílnovitými okénky, se vcházelo od severu strupem opatřeným portály po obou lících. Prvé patro bylo vybaveno rovněž pouzte dvěma drobnými okénky a mělo zjevně provozní funkci. K obývání sloužilo až druhé, vytápěné podlaží osvětlované nejspíše třemi rozměrnými čtverhrannými okny. Kromě věže v nevelkém skalnatém areálu hradu vymezeném příkopem nejsou patrny pozůstatky žádných dalších objektů, ani obvodového opevnění.

Kunžvart je klasickou ukázkou jednoduchého hradu donjonového typu. Náleží k našim nejvýše položeným hradům. Nikdy nebyl vzhledem k extrémní poloze objektem rezidenčním, jeho hlavní funkcí bylo tvořit strážný bod na Zlaté stezce. Náleží mezi tzv. horské hrádky, které panovník budoval v pohraničních oblastech k ochraně hranic a dálkových cest. V rámci zajištění Šumavy objekty tohoto typu náleží k jejich mladšímu horizontu.“

^{(Durdík, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2009. str. 311-312)}

Jak bylo řečeno panem Durdíkem, jedná se o jeden z našich nejvýše položených hradů. Kromě pořádné svačiny doporučuji vláčet s sebou litry vody. Vaše žízeň se totiž bude zdát neuhasitelná.

Kunžvart – Horní Vltavice

Po prohlídce hradu, který skutečně tvoří jen jediná zpustlá věž, nás čeká cesta zpátky. Nejsem zastánce chození dvakrát stejnou stezkou, proto jsme se na zpáteční cestu vydali do Horní Vltavice, kde se nachází také malá vlaková zastávka. Je potřeba projít celou Vltavici, protože zastávka se nachází až vzadu ve stráních a lukách. Pokud by vám vláček frnknul před nosem jako nám, tak stačí svlažit uťapané nožky v řece a vydat se na autobusovou zastávku, která se zde nachází také. Cesta z Kunžvartu do Horní Vltavice je také krásná, zabere vám něco přes dvě hodinky, ale téměř celých 9 a půl kilometru je to z kopce.

Rady přeživších:

– vezměte si větší svačinu než si myslíte že potřebujete

– vypište si vlaky a autobusy nejen zamýšlené, nýbrž i nouzové

– čtěte pečlivě turistické značení.. víte co se může stát.. někam dojdete, ale může to být úplně jiné místo

– nezapomeňte pytel bordelníček na odpadky, nemáme rádi nepořádek 🙂