Spolu s létem, ať už slunečným nebo deštivým, přichází moje radost z cestování vlakem. Mám vlaky ráda celý rok, ale v tomhle období je to jiné, hezčí. Připomíná to prázdniny, protože na výlety se u nás vždycky jezdilo vlakem. Bez vlaku to není výlet. Šumava je navíc protkaná malými lokálkami a je to kolikrát jediné možné spojení s cílem výpravy. A tak se člověk v lomozu a drncání dostává do míst, kam pěšky ani autem normálně jeho cesta nevede. Lesy, pole, louky, malé zastrčené chaloupky skoro na konci světa.
Cestuji vlakem celá léta do školy – na intr, na kolej, a nikdy jsem tenhle způsob dopravy nechtěla vyměnit za autobus. Dívala jsem se do cizích zahrad a uvažovala o tom, kdo tam asi bydlí a jestli by se mi také líbilo, žít na takovém místě. Všechna ta místa vypadají trochu víc lákavě, když jsou cizí a moje myšlenky se po těch místech prohánějí a představují si, jak krásné by to bylo ve skutečnosti. Jedna louka mi připadá dokonalá pro uspořádání letního tábora. Támhle ten nádražní opuštěný a pustý domeček bych zase zútulnila a zabydlela se v něm. Nádražní domky v polích mě vždycky lákaly. Támhle ten rybník bude určitě plný ryb. Tohle je ale malebná vesnička, tady se musí hezky bydlet. Kam asi vede támhleta pěšina. Jak ráda bych se rozběhla a zkusila, kde končí cesty, které míjím vlakem a ony vypadají přitom tak divoce, lákavě a nabízejí se v rychlém sledu mým očím. Navíc je tu vlčí období. Všude na okrajích polí a kolem kolejiště se to červená vlčími máky. Není nic krásnějšího.
Můj svět za oknem vlaku je trochu zvláštní, vysněný a mnohem hezčí, než bývá ve skutečnosti. Nahlížím do životů lidí, do přírodních zákoutí a vymýšlím si, jaké to je. V létě je to nejkrásnější, ale i v zimě to má něco do sebe, i když s úplně jinou atmosférou. V zimě se dívám do rozsvícených oken domácností a nějak mám pocit, že odsud cítím domov a teplo. Člověk se asi rád dívá do cizího domova. Zpoza okna vlaku mi připadá cizí domov tak mile přívětivý a hřejivý. Někdy tam září i vánoční stromečky a člověka to vnitřně těší, dívat se na něco tak obyčejně neobyčejného.
Nevím čím to je, že si z vlaku tyhle detaily uvědomuji vždycky mnohem více, než když třeba jedu autem. Možná je to tím monotónním drncáním, které vás chtě nechtě přivede do malého relaxačního tranzu. Pustíte myšlenky z vodítka a necháte je, ať se courají, kde chtějí. A ony možná, právě pro svou získanou volnost, utíkají na zapovězená místa. Málokdo z nás, když už nejsme děti, se rozběhne po pěšině jen tak, protože se mu líbí a vypadá tajemně. Ale naše myšlenky někdy chtějí být jako děti a utíkat za vysněným dobrodružstvím. A přesně proto stojí za to jezdit vlakem.
páni 🙂 přesně jsi popsala moje myšlenky, když jedu do školy – jak jinak než vlakem 🙂 trasa je sice krátká, ale i tak, člověk už to zná a s jistým napětím sleduje, co bude dál… je to až okouzlující pozorovat, co s krajinou provádí roční období…
Nesnášela jsem cestování vlakem do školy, protože to trvalo 45 minut, zatímco autobusem jen 20. Ale postupně jsem si zvykla. Na jaře jsem zbožňovala, když jsem mohla pozorovat východ slunce, srny pasoucí se na louce u lesa, později houby rostoucí v lese, bruslaře jedoucí podél kolejí na cyklostezce a nejvíc jsem zbožňovala úsek Volary- Nové Údolí. Ta příroda tam je dokonalá! 🙂
V celém mém životě jsem se opravdu nejvíc najezdila vlakem. A pokud jedeme s manželem na dovolenou, taky vlakem. Ale takto uvažovat by mne nenapadlo. to se přiznám. Je to asi proto, že jsem málokdy cestovala sama, ale vždy mne někdo zabaví. Je to zajímavý pohled!
Cesty vlakem jsou pro mě něčím svátečním… Vlak znamená léto, znamená přátele, tábor, rozsypanou kukuřici všude po kupé, slovní hry na několikahodinovou cestu…
Cesta vlakem je neskutečná :). Vybaví se mi pod tím cesty na výlety a ta celá atmosféra, taková pohoda, ta příroda kolem a tak. Je to kouzelný :).
Páni, přesně tohle si řikám i já když jedu vlakem, takhle popsat by jsem to snad nedokázala, někdy by jsem se chtěla zase projet vlakem, ale nemám kam 🙁 .. 🙂
Taky hrozně moc ráda jezdím vlakem. Vlastně i tím autobusem 🙂 Jen autem vůbec, to nemám ráda.
vidíš to… a já až do nástupu na vysokou vlaky nesnášela a snažila jsem se jim za každou cenu vyhnout. Možná to bylo tím, že jsem naopak byla zvyklá od školky všude jezdit autobusem, protože u nás vlakové tratě nevedly. A teď, když si můžu vybrat, vždycky radši volím vlak a to z několika hledisek – je to levnější, rychlejší, pohodlnější. A hlavně takové poetičtější, přesně jak píšeš. To kodrcání a jetí kolem zahrad a tak, má opravdu něco do sebe 🙂
Ráda jezdím na dlouhé cesty. Vlakem, protože si ráda užívám přírodu, vesnice a města z nadhledu, podíváš se na místa, která bys jinak asi nenašla. A autem jezdím ráda proto, že můžeme jet přímo městem, jeho děním, zblízka můžeš sledovat celou jeho atmosféru, prohlédnout si architekturu… a všechno. Moc ráda se lepím na okno auta, abych viděla tu krásnou budovu celou, připadám si pak hrozně malinká a trochu jako ve filmu 🙂
[1]: To je ono. S napětím sleduji. A střídání ročních období je prima o to víc, že já to mám na kolej 5 hodin cesty a tak je to všude trochui jinak. 🙂 A také mám s některými místy svázané zajímavé vzpomínky. 🙂