Předsevzetí. Obyčejně si je lidé dávají s počátkem roku. Já ale letos začínám dřív. Mám potřebu si ve svém chaosu vytyčit vrcholky, které chci zdolat. Nedělám to pro srandu králíkům. Dělám to, protože si to potřebuju uspořádat. Navíc, už mám nový diář a nepopsané listy vyzývají. Zjistila jsem, že pokud si nedám konkrétní cíl, který vrcholí a je nějak neodvratně časově ohraničený, nikam to nevede. Proto přicházím s revolucí. Kdy, když ne teď. Kdo, když ne já.
Veřejné odhalení mě bude také více motivovat. Souhlas mě podpoří, nesouhlas nakopne dokázat, že jsem nekecala.
A tak si píšu – co a proč, čím to stvrdím a do kdy to stvrdím. Tak bude.
1. Chci se naučit běhat. /do konce léta
Víte, nikdy, ale opravdu nikdy mi to nešlo. Jsem na jiný sporty. Ale ráda bych to uměla už proto, že moje kondička je vyloženě k smíchu. Proto stanovuji cíl, jenž mě má vyhnat dvakrát týdně ráno dříve z postele.
Příští rok v létě se přihlásím do závodu We Run Prague, který pořádá Nike. Je to deset kilometrů a to je přesně dálka, ke které se chci dopracovat. Na uběhnutí této vzdálenosti dávají organizátoři hodinu a čtyřicet minut. Nechci vyhrávat nebo tak něco. Ale plánem je se zúčastnit a doběhnout.
2. Zlepším si angličtinu. /do konce příštího roku
Moje znalost cizího jazyka je více než chabá. Ačkoli mám angličtinu už tak milion let, pořád ovládám jen mírné základy a to ještě všelijak. Rozhodla jsem se tedy, že to přestanu opomíjet a začnu jednou týdně lekci po lekci. Jak je moje doučování úspěšné se ukáže v projektu, který s tím souvisí.
Do konce příštího roku přečtu sérii Harryho Pottera v originále. Bez slovníčku. Už jsem se do toho dala a první díl končím. Pevně věřím tomu, že až dočtu ten sedmý, bude moje angličtina o level lepší.
3. Nebudu litovat peněz. /do léta
Jednou mi mamka, která pracuje v domově důchodců, řekla: „Nakonec na nich stejně vidíš jen ty zážitky. Ti, co mají ty baráky a kde co, tak je jim to na nic, protože tady jsou na tom už všichni stejně. Ti, co ale mají na co vzpomínat, jsou tu na tom mnohem líp„. A já si uvědomuju, že peníze nejsou všechno. Hodně si za ně koupíš a hodně taky ne. Rozhodla jsem se změnit trochu své finanční uvažování.
Budu investovat více do zážitků než do hmotných věcí. Ukázalo se, že když nechávám na účtu peníze, které nejsou určeny vyloženě na něco konkrétního, postupně mizí. Můj plán tkví v tom, že si spočítám, kolik na tohle mizení skutečně potřebuji a zbytek rovnou vyberu a založím. V létě to pak nemilosrdně rozfofruju. Podívám se někam do světa. Destinace není upřesněná, ale parametry pro zážitky už jsou.
4. Bude tu lepší blog. /ještě letos
Faktem je, že na to tady poslední měsíce trochu kašlu. No, není to sranda. Mám práci na tříčtvrteční úvazek, jednu školu jako denní, jednu další dálkově a za semestr musím ve svém volnu (rozuměj žádném) ještě splnit 96 hodin praxe. Tahle časová vytíženost se na blogu podepisuje a mě to štve. Potřebuji cíl, který mě donutí najít čas psát.
A tak na to půjdu přes téma týdne. Znovu, jako kdysi, když jsem s blogem začínala. Jedno je totiž jasná věc. Člověka to nutí přemýšlet tvůrčím způsobem a takový cvičení mi jenom prospěje. Do konce roku pak změním design a provedu organizačně veškeré nutné změny.
5. Budu odvážnější holka. /do podzimu
Co je mi naplat, že fotím a vařím a čtu a kdo ví co ještě. Chci dělat, co mě baví, a chci najít cestu, jak se v tom motivovat k lepším výkonům a soustavnější činnosti. A tak na to půjdu s pořádným cílem.
Začnu pracovat na fotoprojektu a dotáhnu ho do konce. Najdu malou kavárnu a dám se na odiv. Vyvolání, vernisáž, výstava, A všechno to kolem. Bude to makačka. Ale jde to.
Druhou věcí je láska k jídlu. Není to pro mě rozhodnutí definitivní, ale myslím, že jako mezicíl je to dobré. Udělám si značku a vyrazím na nějaký malý street food festival. Pronajmu si stánek a zapojím se mezi gurmány a foodblogery. Jak jsem zjistila, není to tak těžké. V létě je takových akcí habaděj.
Zjistím alespoň, jestli zvládnu tyhle dvě oblíbené činnosti zhmotnit a stvrdit i veřejně. Myslím, že tohle je príma cíl. 🙂
…
Ještě bych mohla psát o touze umět uplést ponožky a o tom, jak ráda bych nezapomínala občas vzít do ruky mojí kytaru. Takových věcí je mraky. Myslím ale, že tahle pětice je zatraceně dostatečná a dá mi pořádně zabrat. Příští rok to sečtu a slavnostně prohlašuji, že všech pět bodů budu moct klidně škrtnout! 🙂
Práce, dvě školy a praxe? A to u toho i stíháš dýchat, spát a jíst? 😀
Ach. Zní to všechno tak ideálně… Závidím tvůj aktivní přístup k životu 🙂 Musím se k něčemu podobnému také vybičovat, sakra sakra.
Tvé povinnosti v bodu číslo čtyři, z nich mě doslova zamrazilo. 😀 :O Držím palce.
K všetkým bodom, ale hlavne k bodu číslo päť a k angličtine veľa zdaru.
Všechny ty cíle jsou velmi dobré. U mě to funguje podobně: Když si to – aspoň pro sebe -nesepíšu, postupně se cíle rozplynou. Vytesáním "do kamene" získají trvanlivost a váhu.
A dej vědět i o tom street food festivalu, prosím prosím 🙂
První komentář to tefil, upřímně tě obdivuju za to, jak to všechno zvládáš. Mě stačila jedna obyčejná práce na plný úvazek a byla jsem ráda, že jsem si našla čas na sprchu a pár hodin spánku O.o
Pokud zvládneš i jen jeden z těch plánů (vzhledem k Tvé vytíženosti), tak klobouk dolů :-)) Dávat si cíle je super motivace, projekty jsou ještě lepší (má osobní zkušenost z mého blogu), protože opravdu nutí (skrze dílčí cíle) s tím vším něco udělat. Není to všechno jen v hlavě v říši snů.
Myslím, že sis dala reálné cíle a budu ti držet palce, aby ses k nim dopracovala. 🙂
Na tenhle tvůj článek se těším už víc než rok! (nebo od té doby, co jsi psala o běhání, o výletu do Albánie a tak)
Ve všem ti fandím, ale jak při tom chceš stihnout psát blog? 🙂
Ave multipotencialita a tisíc různých plánů a předsevzetí 🙂
[1]: Sotvaže. 😀
S 2 a 3 vyloženě souhlasím. Pracuju v hospodě blízko hranic a v obchodě se sportovním oblečením a domluva se zákazníky je fakt tragická. Vždy se strašně stydím, když donutím Němce mluvit anglicky, protože jim německy nerozumím (a přitom jsem z toho maturovala) a oni pak anglicky zvládají mluvit zase líp jak já…
Více než kdy jindy si uvědomuji, že už je tu zase skoro konec roku a začíná éra předsevzetí a také zvažování a bilancování. Co si jen tak přát a předsevzít? Nevím… musím to promyslet, ale v každém případku tobě držím veškeré palce ve všech bodech.:D
[13]:
Kde v té spoustě aktivit najdeš zápal, když já jen neurčitou nespokojenost a potřebu čehosi? 😀
Je to pěkná pětka a body jsou rozumné a dokonce reálné. Nevím, jestli zvládneš všechny, ale některé určitě! A asi nejlepší by byly ty zážitky…i když, zážitkem se může stát i cílené uběhnutí oněch deseti kilometrů nebo přečtení Harryho Pottera v angličtině. Držím palce!