Říkejte si tomu jak chcete. Mají to všichni mlaďoši tohohle světa, co se mají učit a neučí se. Myslím, že je to o příležitostech. Abych to vysvětlila, mám tu malou vzpomínku.
Když jsem byla na vejšce ve třeťáku, první skoro dva měsíce mi nešel internet. Vyzkoušela jsem vše, ale všechno bylo nastaveno tak jak mělo, všechno fungovalo. Jen internet prostě nešel. Nechápala jsem to. V prváku šel. Ve druháku šel. Teď tohle! Správce sítě mě musel nenávidět. Za dva týdny každodenního otravování jsem mu ale dala pokoj. On ze mě byl šílenej a já ho měla za blba. Vzdala jsem to. Nenadělám nic. Byla jsem naprosto jasně rozhodnutá se s tím smířit. Nebudu mít na pokoji internet. A tak nastalo období něčeho, na co jsem si skoro nepamatovala.
Měla jsem spousta volného času. Celé hodiny jsem si četla, vařila nebo psala, protože z mého počítače se stal obyčejný laptop. Měla jsem rozdělané seminární práce a hotové úkoly hned v den zadání. Když jsem něco potřebovala na počítači, psala jsem si na lísteček seznam a dvakrát do týdne zaběhla dolů do opuštěné klidné počítačové místnosti na kolejích. Nikdo tam nebýval. Proč taky. Všichni mají noťasy a internet na pokoji. Omrkla jsem facebook, a pak si vyhledala vše, co jsem měla na seznamu. Poskládala přehledně do textového dokumentu a vytiskla. Žádný přehrabování milionu vygooglených spojení se slovem. Prostě jen odstavec toho, z čeho bylo potřeba vykřesat informace. Co nejstručněji, abych nemusela tisknout za moc peněz. Flashka bývala zapomenutá doma, tak co jiného taky dělat. Alespoň se člověk soustředil a nebloudil po internetu bez cíle. Už chtěl být šupky dupky na pokoji zpátky.
Bylo to skutečně zvláštní období. Za celou svou éru bakalářského studia, jsem nikdy neudělala tolik věcí do školy, nenapsala tolik dopisů, neměla tolik volného času. Nemohla jsem stahovat filmy ani seriály, takže jsem jako za starých středoškolských let přečetla mraky knih.
Pak jednou, když jsem přijela z jihu zase po víkendu na kolej a otevřela jsem počítač, vyskočilo na mě z ničeho nic okénko s kladnou informací o automatickém připojení ke kolejní síti. Byla to velká radost. Později velký smutek.
Všechen můj volný čas se rozplynul. Rozdělané seminárky zůstaly rozdělané až do zápočtového týdne. Úkoly se začaly dělat až v noci před odesláním nebo odevzdáním (případně i ráno, v extrémech až před seminářem). Zmatečně jsem pobíhala mezi školou, knihovnou a kolejemi a zoufala si na všechny strany, jak nemám čas. Když jsem přišla z přednášky na pokoj, hodila jsem věci do kouta a sedla k počítači. Projela facebook. Třikrát. Šla si udělat jídlo a pustila si k němu seriál. Jeden díl. Pak další. No tak ještě jeden, seminárka počká. Hm… vůbec se mi do ní nechce.. tak dám ještě jeden díl. Hm… takhle už to nejde. Musím jít na to učení. Otevřela jsem to a koukala do blba. Hmm.. třeba někdo něco přidal na facebook. Opět třikrát zkontrolovat.. Hmm.. zase hlad.. k tomu si pustím jeden díl… má jen dvacet minut.. nebo dva.. hmm.. teď je to napínavé, dáme ještě jeden.. Holky jdou spát? Už? No jasně, Tédice.. je jedna ráno, zítra máš přednášku už v osm. Sakra, to jsem ale nestihla vůbec nic udělat.. Hmm.. pustím si na dobrou noc seriál.. ale ještě mrknu na facebook, jestli tam za ty dvě minuty někdo něco nepřidal..
Internet je pro mě základním stavebním kamenem odkladačství. Lenivé lajdácké možnosti jsou s ním neomezené. Ještě půlka státnic je už skoro rok přede mnou. Ne protože bych byla tak neschopná, ale protože jsem je zase odložila. Zase pošoupla. Vzpomínám na ty dny bez internetu. Bylo to jako prázdniny. Někdy bych si je dala znovu. O kolik víc bych toho asi v životě stihla…
Je to smutné, ale nemohu než souhlasit. Internet je vrahem práce a ostatně i libějších koníčků jako je četba. Trápím se s ním neustále, celou vejšku, celý doktorát, ale díky za ty dary, že občas vypadne.
Mám to hodně podobně jako ty. Je to strašný, kolikrát jsem řekla, že se na učení kouknu hned, jak přijdu ze školy, ale kvůli internetu se na ní kouknu až večer. Potom se hodně často nestíhám všechno naučit. A když není internet, na všechno máš najednou spoustu času a nevíš, co s ním.
Tak já celkem nemám problém s tím dělat věci včas, tudíž je pro mě internet ve zkouškovém období nezanedbatelná spojnice se světem, abych věděla, co se kde děje, když už sedím neustále jen ve skriptech. 🙂
[3]: A věř mi, že si asi jedna z tisíce a tisíckrát ti to závidím. .)
taky bych tomu chtěla umět utéct, třeba tak, že by mi nešel internet, jenže když nejde na pc, tak jde na mobilu… prostě není úniku 😀
Sem tam se mi to stává taky, ale nemám s tím zatím tak velký problém. Když si řeknu, že se jdu vážně učit, tak na internet ani nešáhnu. Mým problémem jsou knížky. Od těch se prostě nezvednu a radši si přečtu další kapitolu, než abych šla psát seminárku 😀 🙂