Barevné mají své kouzlo, ale černobílá vytáhne věci, které tam cítíte a očima nevidíte. Ale na tom filmu, tam jako by vážně byly. Budova staré zničené restaurace a kavárny Terasy Barrandov. Kdysi skvostné místo prvorepublikových dýchánků, které jsou teď už jen ztracenou vzpomínkou. Dnes pochybná ruina s pochybným osudem a ještě pochybnější budoucností.
Co a jak jsem už psala a první várku fotek v barvách jsem už přidala, a tak můžete tady porovnat. Ale jak jsem říkala, vracela jsem se tam ještě s Lucií a s černobílým filmem a tomu tentokrát věřím víc.
Zenit E / objektiv Helios 44-2 / 10. vyfocený film / Ilord B/W 100
Chtělo by to závěrečné slovo, ale nic mě nenapadá. Snad jen – běžte tam, tajně a rychle, než to čas úplně pohltí.
Já to vidím černobíle.
Dobrý fotoseriál, bude mít ještě pokračování? Ty točité schody vedly kam? Můstek pro skoky do vody? :))
Krásné! :O Moc se mi to líbilo. 🙂
Byl jsem tam nedávno a byl jsem z toho smutný. Ale fotky se ti moc povedly.
Wow, takhle černobíle to vypadá.. úžasně!
Ahoj 😀 píšu trošku mimo článek. Chctěla jsem ti to napsat soukromě, ale nenšla jsem na tebe kontakt. 😀
Já nevím, jsem asi divná, ale za mě stále a zatím vždy vede barevná… 🙂
[1]:Tak promyšlené to skutečně nebylo. 😀
Hmm, přemýšlím, zda jsou lepší černobílé, nebo barevné. Asi mají obě varianty něco do sebe. Hmmm…
Tady je poslední dobou spousta hezkých fotek 🙂 Líbí se mi, mají atmosféru. Ale je pravda, že oproti těm barevným vypadají mnohem smutněji, ještě více opuštěně… Tam ta zelená působí alespoň trochu mile, živě. Je to zvláštní, jak tatáž fotka může mít jiný emoční náboj jen díky barevnosti 🙂
barva je fajn, ale černobílá má prostě něco víc. fotky se mi fakt líbí, mám rady tyhle nearanžované, mají obrovskou schopnost vtáhnout tě do sebe.
Tak za mě tentokrát asi ta barevná – to je takové živější, je tam toho víc. 🙂
Škoda, měla jsem je jednou zahrnuté v plánu, ale nevyšlo to, snad tam ještě chvíli pobudou než se naskytne další příležitost k návštěvě… Za mě také víc čb…